Alešek - potravinové alergie, ekzém a pobyt na Slovensku

Alešek je téměř čtyřletý chlapeček, který má od šestinedělí úporný ekzém a celou řadu potravinových alergií, z nichž nejvíce omezující jsou na vejce, kuřecí maso, ryby ,vepřové a husí maso, žito a ječmen, mléko a bobuloviny kromě borůvek a pod.

Protože mu pomalu nastupuji pylove alergeny, velmi muhrozí astma. Respektuji a uvádím v život radu, že je velmi vhodné pro prevenci každé jaro aspon na tri tydny odjet z místa bydliště nejlépe k moři nebo do hor.

U moře jsme mohli pobývat uplynulá jara, letos přišly na řadu hory. Vybrala jsem slovenské, pro blízkost termálních pramenů. Malý v bazénu ještě nikdy nebyl a zdálo se mi to jako prima program.

Náš cestovní itinerář byl původně naplánován jen na horský pobyt, v Habovce, cca 850 m nad mořem, vísce blízko Zubrece a hlavně 8 km od temálního koupaliště Oravica. Na dva měsíce.

Habovka

Habovka je víska s krásnými potůčky, ale žádnými hřišti, nebo jinou možností dovádění. Bohužel i přístup do lesa byl dost daleko. Navíc v našem ubytování měli trochu problém s topením, bylo sice ekologické, ale ještě v 8 večer byly radiátory studené. Což při venkovní teplotě 9 stupňů přes den byl trochu problém, než jsme dostali přímotop. Pak to už bylo fajn. A s naší elektrickou dečkou do postele to bylo ještě lepší. Myslím že jsme to tam zvládli hlavně díky ní.

V Oravici jsme se nakonec pro dopravní problémy (do Oravice jezdí přímý autobus jen v sezóně) byli vykoupat až 5. den pobytu a hned na poprvé jsme si oba něco odnesli. Já mykózu a Alešek velmi zhoršený ekzém. Obojí jsme zaléčili a já se rozhodla pro přesun do Podhájské, vyhlášeného koupaliště pro mnoho neduhů, a i ekzému. Přesun od polských hranic k hranicím s maďarskem je dlouhý asi 300 km a nám trval celý den.

Podhájská

Je vesnice se třemi obchůdky, ale rychlík tam staví. Sehnat ubytování není problém, pronajímá tam snad úplně každý. A kvalita - všude, kam jsme se dostali, měli poměrně velké rezervy v hygieně. Stěhovali jsme se jednou a bydleli jsme za 250,- a 300,- SK/noc.

Bazény v Podhajské jsou betonové. Proto je docela dobré mít boty do vody, nebo dětem dát alespoň ponožky aby si nepoškrábaly nožičky. Je to hned. Každý bazén má jinou teplotu, dětský má 30 stupňů. I když je u něj napsáno, že dospělým vstup přísně zakázán (z hygienických důvodů), najde se neskutečně mnoho lidí, kteří to nedodržují. Stalo se nám že si tam někdo do bazénku přišel "svlékat" kůži, jiní jen prošli po potopených schodech, aby si umyli nohy, celé skupinky si tam šly dělat sedací koupele. Tyto okamžiky pro mě byly opravdovým utrpením a jedním z podstatných důvodů, že jsme se zdrželi jen 6 dní. Protože hádat se s každým bylo nad mé síly a hlídání bazénu je ze strany vedení lázní zcela nedostatečné. Navíc bazén není zakrytý, takže ostré sluníčko (v Podhájské už teď v květnu bylo horké léto) do vás pere v každém okamžiku.

5. den se nám obou udělalo v bazénu špatně. Bylo hrozné horko a i voda se zdála teplejší. Tak jsme dali halušky v bistru Pod tobogánom a šli se domů vyspat. Snad na nás částečně dolehla i únava z přesunu.

Večer v 18 hodin na zahradě ve stínu teploměr ukazoval 29 stupňů.

Hygiena vody

I když místní říkají, že se ve vodě pro její slanost nic množit nemůže, tak se mi tomu nechce věřit. Takové davy (nemocných) lidí v teplé vodě ... Obdivuji lidi, kteří v dospěláckých bazénech dokážou i hodiny trčet v horké vodě a to celé na prudkém sluníčku. Jsou prý případy, kdy to lidé špatně odhadnou a takové posezení pak může skončit tragicky.

O tom jak je místní voda zázračná jsem tam slyšela hodně. O stařenkách, které přišly o holi a po pár koupelích je odhazovaly. O dětech, které odjížděly zceal bez ekzému ... No, my jsme to rozhodně nebyli. Dokoce jsme potkali stařenku, která u těch bazénů kdysi pracovala a ta mám řekla, že oni tam tehdy tak malé děti vůbec nesměli pouštět. Ty dostávaly spíš vodu do lahví domů a doporučení, aby z té vody dostávaly obklady na noc. To je pak prý zázrak.

Nevím, nevím, ale nechtěla jsem si to nechat pro sebe, tak teď to už víte. Prý je nejlepší jet tam v zimě. Pramen má teplotu 70 stupňů a v zimě ho neředí. Můžete být ve vodě maximálně 1 hodinu a je prý úžasné vdechovat výpary té horké vody.

Zpátky k ekzému. Ten byl po příjezdu do Podhájské v klidu (Aleške na horách hupsnul do potůčku, namočil se úplně celý, ale na ekzém to působilo velmi blahodárně), jen na předloktí po Oravici byl ještě jemný výsev.

Voda je Podhajské hnědozelená, malého jsem na to připravila a tak jsme radostně a bez problémů rovnou hupsli do teplé vodičky. Všude je mělko, ale tím všechna pozitiva, aspoň pro nás skončila. Ekzémek se 3. den probudil a stal se až plastickým a do odjezu se to už nezlepšilo. Kortikoid jsem použila až po příjezdu do Prahy, tedy 7. den a to už se ta mrcha rozlezla i pod pinďourka a jiná, pro nás už netypická místa. Nevím jestli je to tím, že kortikoidy používám tak vzácně, ale naštěstí se rozjetý ekzém dal celkem snadno zahnat a já jen doufám, že jsme si neodvezli nějakou horší infekci, která se malému na kůži projeví mnohem později.

Jídlo

To se nakonec naším velkým problémem. Před odjezdem jsem si myslela, že se v horách pořádně najíme našeho milovaného jehněčího a že opravdu pořádně otestujeme ovčí sýry. Bohužela jsme o jehněčí nezakopli po celou dobu pobytu a brynzu z ovčího sýra jsme ochutnali až dole v Podhájské. Hlavní problém byl asi ten že jsem neměla k dispozici vůz a v obchůdcích kolem byla jen hluboce zmrazená ryba a kuře. Ochoten přivézt mi telecí nebo jehněčí byl až malý obchůdek Alena v Podhájské a byla z toho hovězí panenka a jedna mražená kachna. Tu jsem vykostila a naši domácí byli velmi překvapeni, co všechno se dá dělat "s kačicou". Když jsem k tomu vykouzlila koláč z borůvkového džemu, na který mi chodil i jejich 4letý Martínek, že je to mňam, bylo mi vlastně docela fajn. Pak dokonce za mnou paní domácí přišla pro recept. Něco takového by mě nikdy nenapadlo a snad mi to odpustíte, ale tetelila jsem se štěstím. (Na hromadu hl.mouky stejná hromádka cukru + pečivový prášek. Zalít olejem a vodou, rozmíchat na hustší palačinkové těsto, formu - používám skleněné víko -vymazat olejem a vysypat jemně mletýma ovesnýma vločkama. Na těsto dát buď džem, nebo borůvky, ovoce si doplňte dle vl. možností. A posypat drobenkou třeba ze žluté Flory s hl. moukou a trochou skořice. Když se podaří, lidé se s Vámi budou hádat, že tam musí být vajíčko.)

Nahoře v horách jsem v mrazáku našla dvě krůtí stehna, která tam byla asi od doby postavení obchodu, ale to nevadí. Vydržely nám týden a využili jsme je od masa s bramborem, rizota až po topinky se šťávičkou. Cheba na topinky jsme si přivezli svůj. Díky tomu, že jsme v pokoji měli takvou zimu nám chlebík nezplesnivěl za celý týden, i když doma v Praze vydřží mimo mrazák max.3 dmy.

Návrat

Přijeli jsme domů docela zmožení. Tři dny jsme strávili tím, že jsem něco uvařila, malý si zatím trochu pohrál, najedli jsme se a pak si šli lehnout. Po snídani, obědě i večeři. Bylo to pro nás opravdu náročné. Kdybychom meli auto, nebo kdybych tam nejela jako sam vojak v poli, asi by to všechno dopadlo jinak. Ale to už je jen "kdyby ..."

Bohužel se ihned po návratu se malému spustily husté hleny z nosu a vrátilo se i pokašlávání při jídle. Z toho návratu mám výčitky, ale zůstat jsme tam opravdu nemohli.

Ráda bych teď na závěr uvedla, že není mým cílem hanět místa, kde jsme byli, ale věci které popisuji se nám skutečně staly. A sem je píši proto, že mě osobně by pomolo si něco takového přečíst před tím, než bych tam byla bývala jela.

Pokud máte chuť na závěr Vám nabízím pár cestovatelsých perliček.

Když jsem přijeli na Slovensko, a 4 hodiny čekali na příjezd dalšího spoje, nějak se stalo, že Aleškovi bobík zaťukal na bříško a protože měl zrovna období, kdy se rozhodl, že nebude kakat, pokakal se uprostřed Liptovského Mikuláše. A jelikož měl ještě z vlaku spací overálek a na něm oblečení, na WC na nádraží jsem máchala i ponožky a otírala botky.

Když jsme v polovině pobytu přejížděli z Habovky cca. 300 km do Podhájské, nikde po trase netekla voda. Ať nádraží nebo vlaky, které jsme měli tři a autobusy dva. Dorazili jsme na místo jako dvě prasátka a tam po zase dva dny nešel proud.

Nebo když jsme v závěru tohoto přesunu už přeskakovali z vlaku na vlak, nevšimla jsem si změny počasí a tak se stalo že v Podhájské jsme šli od vlaku oblečení jako na horách, tedy zimní bundy, šály ... a proti nám šli lidé v župáncích a plavečkách.

A celou naši smůlu završil dotaz v okénku pokladny v Nových zámkoch, "Prosím, kdy jede tento vlak se dvěma volnýma lůžkama do Prahy?" a paní mi rovnou podala tiket na ten samý den. Takže bylo rozhodnuto, že jedeme za pár hodin. Perličkou je snad ještě to, že nás poslala lůžkem přes Zvolen a jízdenkou přes Bratislavu.

Denisa reagovala na tento článek a její příspěvek vyznívá pro Podhajsou a pobyt na Slovensku poněkud příznivěji, více na Pobyt na Podhájské -reakce na článek-Alešek pobyt na Slovensku

Atopický ekzém - seriál

Články k problematice Atopický ekzém

Autor článku: Eva

Počet zobrazení článku: 23330

Diskuse ke článku

Diskuse ke článku: Alešek - potravinové alergie, ekzém a pobyt na Slovensku

Poslat odkaz na článek na e-mail

Příběhy alergiků

Příběhy lidí a dětí s potravinovou alergií a potravinovou intolerancí

Všechny články sekce: Příběhy alergiků

FORPSI - webhosting, serverhosting, domény