Příběh Petry - Intolerance kukuřice

Váš web o potravinové alergii a INTOLERANCI mi pomohl odhalit a hlavně vyřešit můj dlouhotrvající problém. Proto jsem se rozhodla o svůj příběh také podělit. A hlavně také proto, že mám poměrně neobvyklou intoleranci, o které jsem nikde na internetu ani jinde nenašla téměř zmínku. Intoleranci kukuřice.

Někdy v roce 2008, v mých dvaceti letech, mě začala trápit stálá nevolnost, pocity na zvracení, křeče v břiše a hlavně průjmy. To doprovázela samozřejmě celková nevolnost a špatná nálada. Příznaky byly téměř vždy přítomné. Pro mě sice dost výrazné, ale dalo se s nimi žít.

Nejprve jsem tuto situaci řešila hledáním na googlu, což je samozřejmě chybou největší, takže se k mé celkové nevolnosti přidala i úzkost a sugesce nejrůznějších nemocí od Crohnovi choroby po rakovinu střev.

Když jsem konečně navštívila svého pediatra, bylo mi samozřejmě sděleno, že nejpravděpodobnější příčina je stres. Když jsem trvala na tom, že ne, poslal mě rovnou na gastroenterologii. Tam mi byly udělány testy na nejrůznější potravinové alergie (mléko, celiakie, oříšky atd.), ultrazvuk a poté děsivá kolonoskopie. Chození k gastroenteroložce trvalo několik měsíců a výsledkem bylo, že je vše v pořádku. Příčina: Stres!

Za stres nebo spíš hypochondrii to už v té době označovala valná část mého okolí. Když je Vám přeci pořád špatně, ale neumřeli jste a všechny základní testy jsou v pořádku, jste prostě blázen a nemoc si vsugerováváte.

Smířila jsem se tedy s tím, že jsem opravdu blázen a začala jsem se svým průjmem a nevolností žít. Zakázala jsem si googlování všelijakých nemocí, a snažila se, si nevolnosti nevšímat. To samozřejmě úplně nefungovalo a já si časem vypěstovala lehkou fobií z dopravních prostředků, uzavřených prostorů a všech míst, kde hrozilo, že nestihnu včas doběhnout na záchod.

O dva roky později jsem odjela na tři měsíce na Baleárské ostrovy. Bylo to studentské léto, jak má být a já si asi po měsíci všimla, že je mi naprosto dobře. Po letech jsem se cítila opět plná energie, bez bolestí v břiše a hlavně bez průjmů. O to víc byla podpořena teorie všech kolem, že mé problémy byly psychické.

Když jsem se po létě vrátila do Čech, pomalu se vrátily i mé problémy. V té době mi došlo, že to musí být způsobeno jídlem a začala jsem znovu pátrat na vlastní pěst. To mě přivedlo až na váš web. Věděla jsem, že existují potravinové alergie a měla jsem potvrzeno, že asi žádnou nemám. Proto jsem je už před časem vyřadila z podezření. Nevěděla jsem ale, že existuje intolerance. Přemýšlela jsem, jaké potraviny Španělé nejedí, co jsem nejedla na Baleárech oproti tomu, co jím běžně a došlo mi, že to byly mléčné výrobky. Alergie byla sice vyloučena, ne však intolerance laktózy či kravského mléka. Přečetla jsem tisíce článků a všechno sedělo. Byla jsem stoprocentně přesvědčena, že jednu z těchto intolerancí mám a mléčné výrobky jsem úplně vyřadila ze svého jídelníčku. Bylo mi mnohem lépe, i když částečné problémy pořád přetrvávaly. Přičítala jsem to tomu, že nejsem schopna se zcela úplně laktóze či mléku vyhnout.

Abych zpřesnila svou intoleranci, našla jsem si, kde dělají test intolerance potravin a zašla za svým pediatrem, aby mi napsal žádost na tento test do Thomayerovy nemocnice, abych ho měla zdarma.

Výsledky přišly asi za týden a já nemohla věřit svým uším, když mi pediatr oznámil, že laktóza i mléko jsou pro mé tělo naprosto v pořádku. V tu chvíli jsem se poprvé opravdu cítila jako blázen a málem jsem ho přesvědčovala, že ve výsledcích musí být chyba. Oznámil mi však, že na některé potraviny opravdu intolerantní sem a těmi byly: kukuřice, fazole, hrách, pistácie.

Nechápala jsem to. Nic z toho jsem nejedla nijak běžně. Nic z toho nemohlo přeci způsobovat každodenní nevolnost. Snažila jsem se najít kdekoliv alespoň zmínku o tom, že vůbec intolerance těchto potravin existuje a marně. Pak mi to došlo. Když jsem si myslela, že mám intoleranci laktózy, trávila jsem dny čtením složení na výrobcích. Skoro všude se objevoval kukuřičný škrob. A kromě kukuřičného škrobu CORNflakes, popCORN. Nebylo to mléko, které mi každé ráno vadilo při snídani, ale kukuřičné lupínky s kterými jsem mléko jedla. Kukuřičný škrob je také téměř v každém jogurtu (kromě bílého), nebo v lécích, pudingu atd. Až zpětně mi došlo, proč jsem v devatenácti letech musela přestat užívat antikoncepci, protože mi po ní bylo špatně. A to jsem vyzkoušela tři druhy. Všechny obsahovaly kukuřičný škrob.

Bez kukuřice se mi už žije mnohem lépe. Občas lituju, že to na to nikdo nepřišel dřív, protože mi z mého dlouhověkého boje s průjmy, zůstala lehká fobie z uzavřených prostor, ale jinak je to fajn.

Stále jsem nenarazila na nikoho, kdo by měl intoleranci kukuřice a stále nikde ani zmínka. Pravda je, že už ani moc nehledám. Ale třeba si tohle přečte někdo, kdo ji také má a bude vědět, že v tom není sám.

PS: Kukuřice je všude mezi nealergizujícími potravinami.

Autor článku: Petra

Počet zobrazení článku: 12116

Diskuse ke článku

Diskuse ke článku: Příběh Petry - Intolerance kukuřice

Poslat odkaz na článek na e-mail

Příběhy alergiků

Příběhy lidí a dětí s potravinovou alergií a potravinovou intolerancí

Všechny články sekce: Příběhy alergiků

FORPSI - webhosting, serverhosting, domény