Když se tak zpětně zamýšlím, náš syn přišel na svět s velice přesušenou pokožkou. Ač byl několikrát denně natírán, několikrát se celý sloupal. Petíka jsem výlučně kojila 3 měsíce. Bylo mi podivné, že na 3 měsíčního miminko má velice časté stoličky. Konzultovala jsem tuto situaci a paní doktorkou, ale byla jsem ubezpečena, že je to normální. Petík špatně přibíral a pořád měl velice přesušenou pokožku.
PPodezření, že něco není zcela v pořádku začalo po prvním podaném hypoalergenním mléce z láhve. Petík se do několika hodin obsypal atopickým ekzémem, který se nehojil i přes opětovné kojení. Po podaném mléce se průjem dále zhoršil. Ekzém jsme zvládli mastmi od pediatra. Rozhodla jsem se dále kojit. Dítě sice mělo dále průjem, neustále mělo přesušenou kůži, ale nemělo atopický ekzém. Přišel čas příkrmů. Hypoalergenní mléko jsem vyzkoušela ještě asi 2 krát, ovšem se stejným výsledkem. Po předchozí zkušenosti nám pediatr předepsal mléko Nuprilon Pepti 1, které se podává při alergii na mléčnou bílkovinu. Mléko jsme podávali několik měsíců. Stolice se upravila jen mírně, ovšem Petík nadále neprospíval jak by měl.
Naše výborná paní doktorka odešla do důchodu a nastoupil nový pediatr. Do té doby Petík držel nemléčnou dietu - vařila jsem jenom brambory a zeleninu. Odmítala jsem Petíkovi dát jiné jídlo. Ve dvanácti měsících jsme absolvovali krevní testy na alergii na mléčnou bílkovinu. Výsledek: negativní. Naprosto jsem tomu nechtěla uvěřit. Nicméně nechala jsem se "navrtat" pediatrem, a potlačila své tušení, že dítě není zcela v pořádku, a dítěti jsem podala jogurt. Výsledkem bylo, že jsme již 3 hodiny po požití jogurtu leželi v nemocnici "na kapačkách" pro úporné zvracení, ke kterému se přidal i průjem. Přestože jsem při příjmu lékaři sdělila pravděpodobnou příčinu zvracení a průjmu našeho Petíka, vůbec nikoho nenapadlo se tím zaobírat dále. Vrcholem bylo, že nás chtěli druhý den přeložit na infekční oddělení, protože dítě s průjmem na normálním dětském oddělení nechtějí. Podepsala jsem revers a odešla s Petíkem domů, protože jsem si byla jistá, že průjem je po jogurtu. Doma jsme nasadili ještě přísnější dietu.
Po této příhodě se průjem již neupravil. Pediatr nám neustále ordinoval dietu při průjmových onemocněních. Po 5 měsících nelepšícího se průjmu již dítě odmítalo jídlo a bylo velmi mrzuté. Přesvědčila jsem svého pediatra, aby nás doporučil o odbornému vyšetření. Hned při první návštěvě nám předepsali ještě dietnější mléko, pro kterém se Petíkovi částečně ulevilo. Po nezbytných krevních testech jsme si domluvili termín biopsie střeva. V této době již bylo Petíkovi 1,5 roku. V 1 roce jsem mu začala podávat pečivo, bylo tedy podezření na celiakii.
Na gastroenterologii synovi sondou vzali vzorek z tenkého střeva. Na výsledky se čeká 4-6 týdnů. Z histologického nálezu vyplynulo, že syn nemá ve střevě enzym štěpící mléčný cukr - laktázu, tudíž tato látka se ve střevě chová jako cizorodá a způsobuje uvedené potíže. Celiakie nám vyšla negativní. Změnili jsme tedy opět mléko na nízkolaktózové. Situace se zdála být vyřešená a my jsme si oddechli. Petík začal mít zase chuť k jídlu. Bylo nutné dodržovat dietu, ale po "zacvičení" jsme to zvládali dobře. Vše bylo v celkem v pohodě, až do doby, kdy jsme museli Petíkovi podat první antibiotika, kvůli bakteriální infekci kůže. Antibiotika sice zabrala na původní potíže, ale nám začali opět potíže s průjmy.Průjem trval déle než 5 měsíců. Opět neprospíval. Ve svých třech letech vážil 14 kg. Domluvili jsme se na gastrologii na opakování biosie. Výsledek stejný. Vyměnili jsme tedy mléko za bezlaktózové, odstranili další potraviny z jídelníčku. Nyní to vypadá, že jsme na dobré cestě. Po kontrole na gastrologii nám paní doktorka sdělila, že Petíkovo přecitlivělé střevo by se pravděpodobně mělo zlepšit po šestém roce. Našeho syna čeká celoživotní dieta, ale horší už to snad nebude, tak nám teď nezbývá nic jiného než vyhlížet ty lepší časy.
Naše cesta ke správné diagnóze trvala více než rok a půl. Mohla být kratší, kdybych lépe naslouchala svůj instinkt a dlouhou dobu "neléčila" syna na radu pediatra "dietou při průjmových onemocněních". Chtěla bych poradit všem maminkám, aby opravdu poslechly svůj instinkt a sdělili vše lékaři, ovšem nenechali se ukonejšit, tím, že dítěti zrovna rostou zoubky, nebo někde něco olízlo. Chápu, že je to specifická diagnóza a někteří pediatři s ní nemají žádné praktické zkušenosti, ovšem to neznamená, že neexistuje a čekáním se tyto potíže velmi zhoršují. Pokud pediatr bude zlehčovat Vaše potíže, či je nebude chtít řešit, asi Vám nezbude nic jiného, než najít nového. Po odchodu naší paní doktorky, nám nastala doba hledání vhodného dalšího. Přes nicneřešícího pediatra, lékařku, co nám odmítala psát mléko (2 letému dítěti), jsem se dostala k paní doktoce, která nejen, že znala naši diagnózu, ale i věděla další věci s tímto související.
Autor článku: Lenka
Počet zobrazení článku: 46723
Příběhy lidí a dětí s potravinovou alergií a potravinovou intolerancí
Všechny články sekce: Příběhy alergiků